Paní Zuzanu Bubílkovou jsme oslovili po jejím vystoupení letos v březnu v Janských Lázních. Zeptali jsme se: Vy si setkání s lidmi užíváte i mimo velké sály, že?
Mám ráda lidi. Proto cestuji v Praze metrem, jinak autobusy a vlaky. Kdybych se nechávala vozit, nebo jezdila všude autem, nepoznala bych skutečný život. Je to izolace, která nevadí třeba zpěvákům nebo hercům, ale u satirika nebo humoristy je setkání s realitou základ pro trefný humor. A ještě jedna přednost tu je: jelikož jsem jezdila hromadnými prostředky a vystupovala v sálech i v období chřipkové epidemie, vypěstovala jsem si takovou imunitu, že i bez očkování jsem ani nezakašlala. V redakci rádia Impuls, kde externě dělám, tvrdí, že už i bacily se mně bojí.
Je v Janských Lázních jiné publikum, když jej tvoří lázeňští hosté?
Lázeňští hosté jsou bezvadní, protože mají čas, jsou uvolnění a nestydí se jako tam, kde se všichni znají. Proto se na těchto vystoupení často i ptají na všechno možné. Nejkurióznější otázka, kterou jsem dostala, byla: „ Paní Bubílková, ty zuby jsou vaše?“ A ve Františkových Lázních zase jedna paní chtěla vědět co jím, když jsem tak štíhlá. Bohužel, štíhlost není jenom o jídle ale i o pravidelném pohybu, což u lidí s nemocným pohybovým aparátem je dost obtížné. Ono totiž není nevyhnutné být až tak štíhlý, ale hlavně zpevněný, což dodává postavě souměrnost.
Máte vy sama osobní zážitek spojený s lázněmi?
Ne, do lázní nejezdím. Naštěstí nemám zatím takovou nemoc, která by to vyžadovala.
Jak jinak relaxujete – jste ráda spíše aktivní?
Relaxuji pravidelným pohybem. Denně dělám kolem deseti kilometrů. Pokud je škaredě, jdu si do posilovny hodinu zaveslovat a pak cvičím výpady s dvoukilovými činkami. Zpevňuje to břicho. Já totiž ještě stále nosím bikiny a s nikým to zatím nešlehlo.
Všichni Vás známe z vašich televizních debat s politiky a z pořadů s panem Šimkem. Nemyslíte si, že „laskavý humor – laskavá ironie či satira“ – dnes výrazně chybí?
Doba se změnila, vkus lidí také. Mladí upřednostňují hlášky, a na staré diváky, odkojené Holzmanem, Šimkem, Sovákem a Menšíkem televize moc nedají, protože reklamy, ze kterých žijí, se váží na mladé. Koncepci veřejnoprávní televize nerozumím. Ale o satiru nebo o scénky zájem není. Já dělám snad jediný pořad toho druhu na TV Šlágr pro cílenou skupinu starších diváků a musím říci, před volbami je velký zájem politiků v tomto mém pořadu vystoupit. Bohužel, pouze proto, že z toho chtějí vytěžit hlasy.
Chystáte se o vašich vzpomínkách a zážitcích vydat knihu?
Ne. Já jsem vydala několik knih a jsem si jistá, že o zážitky tohoto druhu už není na trhu dostatečný zájem. Hlavně, je toho tolik, že je trh přesycený.
Osobně Vás vnímám jako ženu „činu“, odvážnou, vtipnou, která bere život z té lepší stránky, s humorem. Jakou vlastnost u sebe Vy sama nejvíce oceňujete – nebo co „Ve vás“ Vám pomáhá žít a někdy i „přežít“ těžké chvíle a starosti, které život přenáší? Můžete nás inspirovat?
Jakou na sobě oceňuji vlastnost? Že se dokážu na všechno dívat s nadhledem, nepodléhám panice, ani hysterii a všechno řeším smírem. Jinak to ani nejde. Už od šestadvaceti mně soustavně odněkud vyhazují, většinou z politických důvodů, nebo proto, že jsem někomu nepohodlná. Navíc od mládí jsem pod tlakem diváků, mezi kterými jsou zhruba dvě procenta těch, kteří vás mají potřebu shazovat, kritizovat, urážet, nadávat vám. Teď jim to ulehčil anonymní internet.
Kdybych brala vážně všechno, co o mně napsali, například, že by se mně nedotkli ani desetimetrovou tyčí na dobytek, už bych byla v „cvokhausu“, nebo bych chodila kanálem. A vidíte, já si žiju, jezdím, vystupuji a pořád mám své příznivce. A mám ještě jednu vlastnost, kterou si cením. Jsem vytrvalá, ctižádostivá a kreativní. Každý knoflík, každý provázek, každý korálek ve mně spouští v hlavě proces s otázkou, co by se toho dalo udělat. Je to nádherná výplň volného času.
Ano, Vy sama jste velmi zručná a kreativní, vytváříte krásné šperky z korálků a jste velmi zručná a kreativní. Co Vás k tomu přivedlo a co Vám tahle tvorba přináší?
Od malička jsem vyšívala, pletla, háčkovala. V šesti letech jsem si udělala první svetr, za socialismu jsem si sama šila podle Burdy, tkala dokonce i na kšeft, což bylo zakázané. No a teď k tomu přibyly korálky, kumihimo, což je stará japonská technika splétání provázků. Jde to rychleji než pletení nebo háčkování a je o to velký zájem. A ten mně těší. Spolupracuji s výtvarnicí z Olomouce, Alenou Cikovou, která své obrazy přenáší na látky a z toho šije všechno možné. No a já jí k tomu dělám doplňky. V červnu budeme mít dvě módní přehlídky.
Už v květnu dělám módní přehlídku i s designerkou z Bruntálu a zrovna dnes mě ve Výtvarných potřebách v Kladně oslovila prodavačka, která šije, jestli bych s ní neudělala módní přehlídku na Vánočních trzích. To mě motivuje a už se těším, jak přes létu v Los Angeles u syna budu dělat dvě věci, Sportovat a šít.
Podělíte se o své umění přímo v Janských Lázních?
Ano, oslovila mě paní Irena Korytářová po mém vystoupení v Jánských Lázních, abych na kolonádě udělala kurz na takový háčkovaný náhrdelník. Jde to poměrně rychle, je to efektní a hodí se to i pro silnější ženy, protože to prodlužuje krk. Takže v září se možná opět uvidíme.
Všechny vás zdraví Zuzana Bubílková
