Na janskolázeňská symposia jezdí profesor MUDr. Petr Pohunek, CSc. pravidelně. Působí na Pediatrické klinice 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ve Fakultní nemocnici Motol a jeho odborností je dětská pneumologie. Bezprostředně po skončení XII. janskolázeňského symposia jsme jej požádali o rozhovor.
Pane profesore, řekl jste, že vás zaujalo, jak je důležité pro rehabilitačního pracovníka vědět, co se s jeho pacientem děje z hlediska jiné odbornosti. Proč?
„Mezioborová spolupráce je důležitá v tom, že jsme schopni fyzioterapeutům poskytnout objektivní podklady pro to, jak fyzioterapii vést. Oni mohou navázat na to, co my jsme například dosáhli tím, že jsme pacientovi odsáli hlenové zátky, vyčistili dýchací cesty, a dostali jsme se do limitu, za který už nemůžeme. Pak přicházejí oni a pracují s pacientem technikami, které pomáhají odkašlat hleny, které nejsou běžně dostupné pro instrumentální ošetření. Naše souhra tedy vede k tomu, že pacientovi se rychle zlepší funkce plic, dochází k jejich lepšímu okysličení, zlepší se i kvalita života.
Jsem velmi rád, že v Motole nám to takhle funguje. Fyzioterapeuti se chodí dívat na naše endoskopické výkony, jsou při tom s námi, nebo jim pouštíme videa ze záznamu a bavíme se o tom, jak nejlépe využít vzájemné poznání a pomoci k tomu, aby se fyzioterapie vedla efektivněji, cíleněji a tím rychleji a účinněji. Protože bez té objektivity pracuje fyzioterapeut vlastně naslepo.
Takže si všechny zákroky natáčíte na záznam?
Máme zásady, že všechny bronchoskopické výkony se natáčejí na video. Ne vždy tam je zjevná patologie. Často při vyšetření popíšeme normální nález a pak přijde po čase pacient s problémem v dýchacích cestách, my uděláme vyšetření znovu a najednou je to jasně viditelné. Pak se vrátíme k původnímu videu, znovu jej prohlédneme a zjistíme, že už tam nějaké náznaky problému byly. Záznamy nám dávají i informaci o tom, jak se třeba v průběhu roku onemocnění vyvíjí.
Co jste si ze symposia odvezl?
Milý zážitek z potkání se s řadou přátel a kamarádů. Odvezl jsem si zase několik nových pohledů, např. na poruchy polykání, což byl úžasný blok, kde jsem se dozvěděl mnoho nového. Musím si sypat popel na hlavu, doposud mě zapojení logopeda do poruch polykání nepřipadlo tak důležité. Najednou vidím logopeda jako jednoho z těch, kdo může být klíčový v té pomoci. Vyslechl jsem přednášky z oboru poruch polykání, o zpracování stravy, komunikaci, vztahu mezi polykáním, příjmem potravy a rozvojem řeči. Je pro mne do určité míry novinka, že dítě, které nepřijímá potravu ústy, nerozvine řeč. To jsem slyšel poprvé, je to pro mne úžasná zkušenost, která mě obohatila. Myslím, že se na tyhle problémy budu dívat trochu jinak. A nejen já.
Co za téma plánujete na příští rok?
Příště bych rád přednesl jedno z témat v bloku o bronchopulmonální dysplázii a následcích novorozeneckých respiračních problémů. Rád bych si opět odnesl onen multidisciplinární pohled na to, co s dětmi dělat v kontextu toho, co s nimi dělají fyzioterapeuti, neurologové, ergoterapeuti. Ti všichni se v Janských Lázních nádherně integrují mezi sebou. Já jako „plicař“ budu zase jako ten zvědavý pozorovatel, budu naslouchat, a budu se snažit praxi modifikovat.
Ve své praxi v ambulanci v Motole pracuji s asi stovkou novorozenců s novorozeneckou pneumopatií. Ne u všech přesně vnímáme souvislosti, když se především soustředíme na plicní problémy. Proto se zase těším na to, že mi další symposium přinese onen komplexní pohled.
Můžete laikům vysvětlit, oč se v případě novorozenecké pneumopatie jedná?
Bronchopulmonální dysplázie je postižení plic a dýchacích cest, které souvisí s tím, že dítě se rodí nezralé, nedonošené, v časných stádiích vývoje plic. Ty nejsou připraveny plně na svoji povinnost a funkci, a sice na oxygenaci – okysličení organizmu. Za těchto nevýhodných podmínek nastupuje intenzivní péče, vysoké koncentrace kyslíku a to vše zasahuje do dalšího vývoje plic. Pokud jsou plíce poškozené, dochází k narušení vývoje dítěte, a to sebou nese celou řadu poškození. Zaměřujeme se na to, aby k tomu nedošlo. Naštěstí máme tu výhodu, že s námi pracuje vývoj a růst, to nám hrozně pomáhá, příroda je zkrátka mocná.
